Motivace

Definic – co je to motivace – je celá řada, obecně si lze vystačit s jednoduchou teorií. Motivace je soubor motivů, které vedou člověka k určité aktivitě s cílem změnit jeho stávající stav. V zásadě jde vždy jen o to něco získat (odměna), nebo se něčemu vyhnout (trest, často také strach). Je třeba si uvědomit, že úplně každé jednání a chování člověka je nějak motivováno.  Jestliže je znemožněno dosáhnout cíle, vzniká frustrace, protahované frustrace mohou vést až k neurózám. Nutno připomenout, že agrese je  vždy spojená s  frustrací. Často se v literatuře mylně dělí motivace na vnitřní a vnější. Vnějším faktorem jsou například peníze. I peníze se však stávají motivační (motivátorem) jen v případě, že je na ně člověk nějak vnitřně vyladěn a skrze ně uspokojuje své vnitřní pohnutky a cíle. Zjednodušeně lze tedy tvrdit, že nic jako vnější motivace neexistuje.

Konflikty motivů a zase to nevědomí…

Mezi motivy vznikají ve většině případů konflikty (například konflikt apetence/apetence – chci se věnovat dvěma příjemným věcem, ale mám čas jen na jednu z nich). Konflikt mezi příjemným a nepříjemným (apetence/averze) je velmi častý. Zajímavé je poté tvrzení Lewina, že čím blíže jsme cíli, tím více na síle získává záporný motiv a může se tedy stát, že ten převáží nad motivem kladným. Lewin dále zdůrazňuje, že jako záporný motiv působí poměrně silně především strach. Lze tedy zjednodušeně říci, že pokud se  například  rozhoduji, zda vstoupím do nového vztahu a mám za sebou zklamání z předchozího vztahu, má větší sílu motiv strachu nad motivem perspektivy partnerského vztahu. Řada motivů a tedy i konfliktů pracuje v našem nevědomí. Motivace je velmi složitý proces, kde svou roli hrají vrozené i získané faktory, stejně jako vědomé a nevědomé obsahy. Nevědomé obsahy jsou  mnohdy zdrojem materiálu pro psychoterapii. V koučování se pracuje především s obsahem uvědomovaným, což cestu k „řešení“ situace může někdy zjednodušovat a zkreslovat, na druhou stranu je cesta prostřednictvím koučování rychlejší.

Maslow nebo Freud?

Existuje velmi mnoho teoretických konceptů motivace. Tím nejznámějším je pravděpodobně Maslowova hierarchická teorie uspokojování potřeb. Potřeby patří mezi nejdůležitější druhy motivů. Maslow rozděluje potřeby, které vycházejí z deficitu a potřeby bytí. Nejvýše klade potřebu seberealizace. Někteří autoři zdůrazňují rozdílný přístup k naplnění této potřeby u obou pohlaví. U mužů je potřeba seberealizace naplňována často skrze výkon, úspěch a ocenění. U žen poté souvisí s pocitem užitečnosti jejich práce a jejího významu pro druhé.  Dále existuje poměrně známá teorie Freuda, který poukazoval na to, že veškeré jednání člověka je motivováno uspokojením pudů. Tato teorie je však dnes do určité míry překonána.

Snadné nás nemotivuje

Méně známou teorií, ale velmi platnou pro popis zákonitostí, jak motivace funguje, je Vroomova teorie. Vroom popisuje, jak motivaci ovlivňuje očekávání člověka ve třech aspektech: cíl musí být pro člověka hodnotný a cíl a odměna musí být dosažitelné. To znamená, že aby motivace opravdu fungovala, musí být o cíli člověk vnitřně přesvědčen. Zároveň musí věřit tomu, že může cíle dosáhnout, a pokud se to stane, že bude také dle očekávání odměněn. Z této teorie vychází další autoři a vznikají výzkumy, ze kterých plyne, že při odhadování pravděpodobnosti dosažení cíle lze jedince rozdělit na dvě skupiny: na jedince motivované potřebou úspěchu a jedince motivované potřebou vyhnout se neúspěchu. Je dále dokázáno, že je-li pravděpodobnost úspěchu vysoká, motivace klesá, snadné cíle nás tedy nemotivují dostatečně. Nejvíce nás motivují cíle, při nichž jsou úspěch i neúspěch přibližně stejně pravděpodobné. Motivaci zvyšují cíle, které vyžadují tvoření, kreativitu a jsou pro nás nové.

Nechceme peníze, chceme uznání a vztahy?

Hodně výzkumů vzniká na poli pracovní motivace, která se často orientuje především na odhadování, jak u zaměstnanců zvyšovat výkon. Společnosti se k motivování zaměstnanců mnohdy staví šablonovitě, s důrazem na vnější motivátory, a na ty vnitřní jakoby nezbýval čas. Pokud jde o vnější motivátory jako jsou peníze a výše odměn, je dokázáno, že po určitém čase přestávají být dostatečným motivátorem. Trvalejšího rázu je dosahování motivů, které souvisí s pocitem seberealizace, uznáním, pocitem zodpovědnosti a prestiže. Pokud jde o práci, pak se v určité míře u každého jedince v různém poměru kombinují čtyři motivy: peníze, pomoc druhým, seberealizace, nalezení přátelského kolektivu a vztahů. Především poslední bod bývá také značně podceňován, přitom z výzkumu opět plyne, že jedním z nejčastějších důvodů odchodu ze zaměstnání jsou špatné vztahy na pracovišti. Důležitým aspektem je také potřeba otevřené budoucnosti, v pracovní sféře to znamená – mít možnost postupu a kariérního růstu.

Ovšem jako vždy v psychologii platí, a především pokud jde o motivační teorie, kterou chtějí společnosti uplatňovat na své zaměstnance, že to aby motivace fungovala, závisí na jedinečné osobnosti každého člověka, a co u jednoho funguje, u jiného fungovat vůbec nemusí.

Chcete se dozvědět více o vlastní motivaci?